Dva průvodci, kteří vedou Poklony mezi historií, fantazií a dnešními návštěvníky. Hraví pro děti, důstojní pro dospělé, vždy s úctou k tomu, co se skutečně stalo.
Jméno Marketka je jako perla — symbol krásy, čistoty a vnitřní síly, která se nehádá, i když se uvnitř něco tvořilo dlouho. Marketka se tou perlou stala proto, že vnímá krásu všude kolem: v přírodě, v památkách, v lidech i v maličkostech, které jiní přejdou bez povšimnutí.
Nese s sebou klid, harmonii a rovnováhu. Je laskavá a empatická — dokáže se zastavit, naslouchat a zachovat rozvahu i tam, kde se jiní rozčilují. Podporuje dobré nápady, pomoc druhým a věci, co nedělají pro zisk, ale pro radost a pro ostatní.
Kořeny jejího jména sahají do české kultury — připomíná svatou Markétu i královnu Markétu Babenberskou. Její postava je ale pohádková: není encyklopedickou postavou, nýbrž průvodkyní, která z těchto kořenů čerpá důstojnost a lidskost.
V legendách o Markétě se vypráví o vítězství nad drakem. My ho vnímáme jako příběh o odvaze a vnitřní síle — o tom, jak člověk dokáže stát si za sebou a nezlomit se. Není to oslava násilí, ale přesvědčení, že strach se dá potkat a překonat.
Slaví se 13. července — „markétské léto“. To je čas srpů v žitě, léta, polí, obilí, úrody a celého přírodního cyklu. Proto k Marketce patří letní obilí a tichá zralost pole, co už dozrává. Jejím vizuálním motivem je mušle a perla — malá, vzácná a vznikající trpělivostí.
V symbolické řeči čísel se ke jménu Markéta váže šestka — číslo harmonie, vyvažování a pečlivosti. Ber to jako hru se smyslem, nikoli jako pevné pravidlo.
Její znaky
Pokladík — kterému se říká Jan Veliký — vnímá historii, cestu i vážnost věcí. Ale ruku na srdce: nejraději ze všeho si hraje. Humor mu pomáhá nosit radost tam, kde by bylo moc povážného vážnění. Podporuje děti a jejich fantazii a věří, že hravost a respekt k minulosti spolu docela dobře vycházejí.
Byl to on, kdo našel a otevřel cestu k Poklonům. Hrál si s nimi a postupně získal jejich důvěru — a protože se měl s kým bavit a kdo ho měl rád, chtěl, aby Pokloni mohli cestovat až do dnešní doby.
Pokloni se rádi schovávají. Když je ale někdo objeví, stanou se silnějšími, barevnějšími, odvážnějšími a většími. Ne proto, že by chtěli vládnout — ale proto, že potřebují kamarády. A kamarádství je víc než samota.
Z nějaké doby máš? Už je hledáš? Už s nimi cestuješ?
FL znamená fantasy legenda, nikoli historický fakt.
Pověst vypráví, že kdysi dávno nechal císař Karel IV. na Karlštejně s učenci a duchovními vytvořit bránu času — místo, kde se střídají věky a kde se dá vstoupit tam, odkud přicházejí příběhy. Pozdější úpravy hradu bránu skryly, takže upadla v zapomnění.
Až pečlivá práce památkářů a odborníků, kteří se o Karlštejn starají, pomohla její stopy znovu odhalit a opatrně sestavit. Skutečný příběh hradu je samozřejmě jiný — tohle je jen pohádka, která k němu s úctou přistupuje.
Jan Veliký bránu při svých návštěvách cítil. Jednoho tichého dne se jí s důvěrou dotkl, pronesl staré zaklínadlo a stal se jejím spojencem. Brána ho zavedla do Kraje Poklonů, kde našel Poklony smutné a schované. Rozveselil je a ukázal jim, že svět za bránou je plný dětí, co se chtějí bavit — a tak se s ním vydaly na cestu až k nám.
Najdi tajemný historický portál a najdeš i svého prvního Poklona.
Až portál ve hře najdeš, zastav se na pokladně zámku a popiš, co se ti při jeho objevení ukázalo. Tam můžeš získat svého prvního Poklona a dát mu jakékoli vlastní jméno. První opravdový kamarád si zaslouží jméno od tebe.
Předání prvního Poklona probíhá při zapojeném programu památky a nenahrazuje vstup ani prohlídku hradu.